|
Richard Skolek se narodil a žije v Brně, pracuje jako spisovatel, improvizátor a lektor. Zaměřuje se především na humoristickou literaturu a knihy pro děti. Píše do novin a časopisů, spolupracuje s rozhlasem, je autorem webového stripu Ždibřich. Pořádá řadu kurzů tvůrčího psaní a improvizace, založil a vede improvizační skupinu Střídavá péče. |
Od prvního dílu Ždibřicha už uběhly dva roky a za tu dobu se základna fanoušků rozrostla na číslo přesahující 7 000 lidí. Čemu komiks, podle vás, vděčí za takovou pozornost?
To upřímně netuším. Mně osobně na české scéně chyběl strip, který by pojmenovával různé paradoxy moderní společnosti, a přitom se neomezoval jen na jedno téma nebo oblast (jako třeba Korektor). Je možné, že tam byla určitá „díra na trhu“, kterou Ždibřich vyplnil. Své asi udělalo i to neobvyklé staročeské jméno.
Co vás přimělo ke komiksové tvorbě? Nebyl to jeden z dětských snů?
Psát scénáře pro klasické komiksy je opravdu jeden z mých snů, i když těch dospělých (jako dítě jsem znal jen Rychlé šípy a Pifíka, a to jsem sice rád četl, ale psát jsem to nechtěl). V našich podmínkách je to ale hodně složité a zatím se mi to nepodařilo, takže zůstávám u stripů.
Bylo těžké najít někoho, kdo by vdechl komiksu ilustrovaný život? Jak probíhalo sloučení představ o podobě hlavního hrdiny?
Původně jsem chtěl, aby měl každý díl jiné obrázky. Spolupracoval jsem postupně s několika různými ilustrátory, ale každý „vydržel“ jen pár týdnů, a když se záhy nedostavil závratný úspěch, vzdal to. Proto jsem se nakonec rozhodl pro variantu, kdy mám několik hotových předloh a nejsem na nikom závislý, protože všechno zvládnu sám.
Současná podoba Ždibřicha je spojením mé počáteční představy a vize dvou kreslířů (jeden dělal předlohu, druhý finální ilustrace). Schválně jsem dohledal, jak jsem jim tehdy postavu popsal: „Vždy perfektně upravený intelektuál v saku. Určitě by se měl dívat pohrdavě, nadřazeně. Je to prostě takový ten životem zneuznaný Brouk Pytlík.“ Můžete posoudit, jak moc to odpovídá.
Je Ždibřich prvním komiksem, nebo se už někdy nějaký pokus objevil?
Ždibřich byl první. V mezičase jsem ještě zkusil rozjet Pindybook, což byla sada nesmyslných pseudomouder, ale ten se u čtenářů nesetkal s příliš velkým ohlasem, a tak jsem s ním po nějaké době skončil.
Jaký je obvykle kreativní proces jednotlivého dílu? Máte přichystaných několik dílů dopředu nebo tvoříte epizody neplánovaně?
Nejvíc se mi osvědčilo využívat obojího. Někdy mám nápad, který chci rozepsat hned, jindy použiju a „dobrousím“ námět, který už mám nachystaný z dřívějška.
Už brzy se objeví 150 epizoda. Je v plánu něco speciálního, co můžete alespoň naznačit?
Ždibřich bude mít na brněnské Kafaře vlastní výstavu, která je naplánovaná na srpen. Strip taky začne vycházet i v angličtině. Ždibřichův humor je dost specifický a nejsem si jistý, zda může mít úspěch i v cizině, ale rozhodl jsem se to vyzkoušet. Stripy budu překládat sám, před publikací je ještě pro jistotu bude číst americká editorka. Anglická verze ovšem začne od prvního dílu a nebude zahrnovat stripy, které jsou ryze české.
Máte dost nápadů alespoň na dalších 150 dílů? Kde všude sbíráte inspiraci?
Mít fanoušky, kteří čekají na další díl, je rozhodně motivující, ale nikdy na to vysloveně netlačím – když nemáte svůj den, nemůžete si prostě sednout a říct si, že budete právě teď na povel vtipný. Ždibřich má tu výhodu, že vychází jen na své facebookové stránce, a tak mě netlačí žádné termíny. Když je nápadů hodně, vychází dva díly týdně, když ne, tak se tempo zpomalí. Občas mám vlnu inspirace, kdy si píšu náměty do zásoby, a z té potom čerpám, když přijde delší „sucho“. Právě teď mám schovaných zhruba 20 nápadů a končit se určitě nechystám. Nemám žádné konkrétní číslo, k němuž bych se chtěl dopracovat, ale dokud bude Ždibřich bavit čtenáře i mě, budu pokračovat.
Co se týče inspirace, řeknu hrozné klišé, ale je to pravda – inspirací je všechno kolem, píšu o tom, co mi přijde směšné, smutné, pobuřující nebo zajímavé. Něco je příběh na román, něco se dá rozepsat do fejetonu a něco je jednohubka pro Ždibřicha.
To upřímně netuším. Mně osobně na české scéně chyběl strip, který by pojmenovával různé paradoxy moderní společnosti, a přitom se neomezoval jen na jedno téma nebo oblast (jako třeba Korektor). Je možné, že tam byla určitá „díra na trhu“, kterou Ždibřich vyplnil. Své asi udělalo i to neobvyklé staročeské jméno.
Co vás přimělo ke komiksové tvorbě? Nebyl to jeden z dětských snů?
Psát scénáře pro klasické komiksy je opravdu jeden z mých snů, i když těch dospělých (jako dítě jsem znal jen Rychlé šípy a Pifíka, a to jsem sice rád četl, ale psát jsem to nechtěl). V našich podmínkách je to ale hodně složité a zatím se mi to nepodařilo, takže zůstávám u stripů.
Bylo těžké najít někoho, kdo by vdechl komiksu ilustrovaný život? Jak probíhalo sloučení představ o podobě hlavního hrdiny?
Původně jsem chtěl, aby měl každý díl jiné obrázky. Spolupracoval jsem postupně s několika různými ilustrátory, ale každý „vydržel“ jen pár týdnů, a když se záhy nedostavil závratný úspěch, vzdal to. Proto jsem se nakonec rozhodl pro variantu, kdy mám několik hotových předloh a nejsem na nikom závislý, protože všechno zvládnu sám.
Současná podoba Ždibřicha je spojením mé počáteční představy a vize dvou kreslířů (jeden dělal předlohu, druhý finální ilustrace). Schválně jsem dohledal, jak jsem jim tehdy postavu popsal: „Vždy perfektně upravený intelektuál v saku. Určitě by se měl dívat pohrdavě, nadřazeně. Je to prostě takový ten životem zneuznaný Brouk Pytlík.“ Můžete posoudit, jak moc to odpovídá.
Je Ždibřich prvním komiksem, nebo se už někdy nějaký pokus objevil?
Ždibřich byl první. V mezičase jsem ještě zkusil rozjet Pindybook, což byla sada nesmyslných pseudomouder, ale ten se u čtenářů nesetkal s příliš velkým ohlasem, a tak jsem s ním po nějaké době skončil.
Jaký je obvykle kreativní proces jednotlivého dílu? Máte přichystaných několik dílů dopředu nebo tvoříte epizody neplánovaně?
Nejvíc se mi osvědčilo využívat obojího. Někdy mám nápad, který chci rozepsat hned, jindy použiju a „dobrousím“ námět, který už mám nachystaný z dřívějška.
Už brzy se objeví 150 epizoda. Je v plánu něco speciálního, co můžete alespoň naznačit?
Ždibřich bude mít na brněnské Kafaře vlastní výstavu, která je naplánovaná na srpen. Strip taky začne vycházet i v angličtině. Ždibřichův humor je dost specifický a nejsem si jistý, zda může mít úspěch i v cizině, ale rozhodl jsem se to vyzkoušet. Stripy budu překládat sám, před publikací je ještě pro jistotu bude číst americká editorka. Anglická verze ovšem začne od prvního dílu a nebude zahrnovat stripy, které jsou ryze české.
Máte dost nápadů alespoň na dalších 150 dílů? Kde všude sbíráte inspiraci?
Mít fanoušky, kteří čekají na další díl, je rozhodně motivující, ale nikdy na to vysloveně netlačím – když nemáte svůj den, nemůžete si prostě sednout a říct si, že budete právě teď na povel vtipný. Ždibřich má tu výhodu, že vychází jen na své facebookové stránce, a tak mě netlačí žádné termíny. Když je nápadů hodně, vychází dva díly týdně, když ne, tak se tempo zpomalí. Občas mám vlnu inspirace, kdy si píšu náměty do zásoby, a z té potom čerpám, když přijde delší „sucho“. Právě teď mám schovaných zhruba 20 nápadů a končit se určitě nechystám. Nemám žádné konkrétní číslo, k němuž bych se chtěl dopracovat, ale dokud bude Ždibřich bavit čtenáře i mě, budu pokračovat.
Co se týče inspirace, řeknu hrozné klišé, ale je to pravda – inspirací je všechno kolem, píšu o tom, co mi přijde směšné, smutné, pobuřující nebo zajímavé. Něco je příběh na román, něco se dá rozepsat do fejetonu a něco je jednohubka pro Ždibřicha.
Plánujete, po vzoru jiných komiksových stripů, vydat Ždibřicha knižně?
Byl bych rád, ale v nejbližší době to nebude. Knihy vyráběné na koleně většinou nedopadají dobře, takže bych chtěl, aby Ždibřicha vydalo nějaké větší nakladatelství, což ovšem nevypadá nadějně. Realita je taková, že knihy jsou byznys jako každý jiný, a zatímco redaktoři už Ždibřicha v několika případech schválili, u marketingových oddělení vždy narazil – stripy sice obvykle mají vlastní fanoušky, což je oproti jiným knihám velká výhoda, ovšem čtenáři, kteří je neznají, si je nekoupí. Když se podíváte, které české komiksové stripy vyšly u velkých nakladatelství, zjistíte, že jich moc není, většina musela jít přes Startovač nebo Hithit a malá vydavatelství tvořená jedním člověkem. Pokud by měl Ždibřich stále dost fanoušků a pokud by se mi podařilo sehnat kvalitní spolupracovníky, dával by asi řekněme u dvoustého dílu crowdfunding smysl, zatím to ale nevzdávám a doufám, že některé marketingové oddělení udělá chybu a vyhodnotí mě omylem jako výhodnou investici.
Má smysl, z vašeho pohledu spisovatele, pokoušet se v našich končinách o vydání knihy?
Víte, od účastníků kurzů tvůrčího psaní a od kolegů jsem už slyšel spoustu špatných zkušeností (a sám jich mám taky dost) a je potřeba si otevřeně říct, že literatura je opravdu velmi drsný obor. Jak říká Vít Šebor, spolumajitel Jan Melvil Publishing, což je podle mého jedno z nejlepších nakladatelství u nás, málokteré prostředí je tak konkurenční jako knižní trh (jestli chcete ztratit veškerou naději, poslechněte si jeho povídání celé, toto je jedna z prvních vět, které řekne). A to je člověk, který je na špici a daří se mu, takže by se na to mohl dívat dost optimisticky. Začínající autoři si tohle neuvědomují, nebo si to uvědomit nechtějí – když jim to řeknete, myslí si, že jste zbytečně pesimistický, měl jste smůlu, neumíte psát apod. Jejich příběh bude přece úplně jiný, nakladatel jim sám od sebe zavolá a vydá jim i nákupní seznam. Ten střet s realitou je potom o to tvrdší.
Na druhou stranu, pokud o to skutečně stojíte a půjdete si za tím, dokud to nevyjde, tak to cenu má. Jen nečekejte, že to bude snadné.
(Mimochodem, když jsem udělal reklamu Melvilovi, udělám ji s dovolením i sobě – mám kurz, který vás procesem vydání knihy provede krok za krokem. Případně mi můžete napsat a probereme to osobně.)
Myslíte, že vás vnímají fanoušci Ždibřicha jako spisovatele? A naopak, fanoušci vaší knižní tvorby jako tvůrce komiksových stripů?
Určitě ne, aspoň si to nemyslím. Většina z nich má jasné preference a líbí se jim ode mě jen jeden žánr, ať už jsou to pohádky, fejetony nebo stripy. Ono je to vlastně logické – líbí se vám určití autoři a určité typy textů a vybíráte si ten průnik. Kdyby má oblíbená autorka psala sci-fi a romány pro ženy, také bych po tom druhém sáhl jen v případě, že by to první bylo naprosto geniální. Takže čtenáři stripů ví, že mi vyšly nějaké knížky, a pár z nich si možná některou koupí, ale jsou tam hlavně kvůli Ždibřichovi.
Čtete víc e-knihy nebo klasické tištěné?
Jsem velkým zastáncem čteček a e-knih, takže čtu převážně ty; v tištěné podobě mám většinou jen českou klasiku, pro kterou si chodím do knihovny. Jako autor si myslím, že by větší rozšířenost čteček hodně pomohla českému trhu a českým spisovatelům, ale bourání předsudků proti elektronickým knihám je asi na jinou diskuzi.
Když zrovna nic netvoříte, čemu se ve volném čase věnujete? Nastávají vůbec takové chvíle?
Nejprve k té tvorbě – kromě stripů píšu v poslední době pravidelně epigramy a občas nějaký fejeton, k tomu se už sedm let snažím dopsat fantasy román. Cítím, že letos by to mohlo vyjít.
Kromě psaní hraju improvizační divadlo a vedu svou vlastní improvizační skupinu, která se jmenuje Střídavá péče. A improvizaci a psaní taky učím.
Na koníčky moc času nezbývá. Jako správný autor hodně a rád čtu, i když ne tolik, kolik bych chtěl, a od amerických prezidentských voleb velmi bedlivě sleduji Donalda Trumpa, který mi hodně připomíná film Četník a mimozemšťané, i když v jeho případě jsou to spíš Četníci a mimozemšťan. Ve vší vážnosti ale musím říct, že tak dobrou reality show s tolika dějovými zvraty jsem nikdy neviděl, ačkoliv samozřejmě už od konce první řady víme, jak to dopadne.
Máte nějaké komiksové vzory? Sledujete českou komiksovou scénu?
Neřekl bych přímo „vzory“, ale oblíbenců mám hodně. Nejvýš bych hodnotil Opráski, které mají vynikající nápad a humor, který se mi moc líbí. Kdyby se mi jednou podařilo vymyslet něco podobného, umřu spokojený. Fandím i Recykliteratuře, Fagi nebo Fredovi (není náhodou, že právě s nimi měl Ždibřich crossovery). Co se týče těch zahraničních, mám rád dvě „pocitovky“ – Lunarbaboon a Sarah's Scribbles.
Byl bych rád, ale v nejbližší době to nebude. Knihy vyráběné na koleně většinou nedopadají dobře, takže bych chtěl, aby Ždibřicha vydalo nějaké větší nakladatelství, což ovšem nevypadá nadějně. Realita je taková, že knihy jsou byznys jako každý jiný, a zatímco redaktoři už Ždibřicha v několika případech schválili, u marketingových oddělení vždy narazil – stripy sice obvykle mají vlastní fanoušky, což je oproti jiným knihám velká výhoda, ovšem čtenáři, kteří je neznají, si je nekoupí. Když se podíváte, které české komiksové stripy vyšly u velkých nakladatelství, zjistíte, že jich moc není, většina musela jít přes Startovač nebo Hithit a malá vydavatelství tvořená jedním člověkem. Pokud by měl Ždibřich stále dost fanoušků a pokud by se mi podařilo sehnat kvalitní spolupracovníky, dával by asi řekněme u dvoustého dílu crowdfunding smysl, zatím to ale nevzdávám a doufám, že některé marketingové oddělení udělá chybu a vyhodnotí mě omylem jako výhodnou investici.
Má smysl, z vašeho pohledu spisovatele, pokoušet se v našich končinách o vydání knihy?
Víte, od účastníků kurzů tvůrčího psaní a od kolegů jsem už slyšel spoustu špatných zkušeností (a sám jich mám taky dost) a je potřeba si otevřeně říct, že literatura je opravdu velmi drsný obor. Jak říká Vít Šebor, spolumajitel Jan Melvil Publishing, což je podle mého jedno z nejlepších nakladatelství u nás, málokteré prostředí je tak konkurenční jako knižní trh (jestli chcete ztratit veškerou naději, poslechněte si jeho povídání celé, toto je jedna z prvních vět, které řekne). A to je člověk, který je na špici a daří se mu, takže by se na to mohl dívat dost optimisticky. Začínající autoři si tohle neuvědomují, nebo si to uvědomit nechtějí – když jim to řeknete, myslí si, že jste zbytečně pesimistický, měl jste smůlu, neumíte psát apod. Jejich příběh bude přece úplně jiný, nakladatel jim sám od sebe zavolá a vydá jim i nákupní seznam. Ten střet s realitou je potom o to tvrdší.
Na druhou stranu, pokud o to skutečně stojíte a půjdete si za tím, dokud to nevyjde, tak to cenu má. Jen nečekejte, že to bude snadné.
(Mimochodem, když jsem udělal reklamu Melvilovi, udělám ji s dovolením i sobě – mám kurz, který vás procesem vydání knihy provede krok za krokem. Případně mi můžete napsat a probereme to osobně.)
Myslíte, že vás vnímají fanoušci Ždibřicha jako spisovatele? A naopak, fanoušci vaší knižní tvorby jako tvůrce komiksových stripů?
Určitě ne, aspoň si to nemyslím. Většina z nich má jasné preference a líbí se jim ode mě jen jeden žánr, ať už jsou to pohádky, fejetony nebo stripy. Ono je to vlastně logické – líbí se vám určití autoři a určité typy textů a vybíráte si ten průnik. Kdyby má oblíbená autorka psala sci-fi a romány pro ženy, také bych po tom druhém sáhl jen v případě, že by to první bylo naprosto geniální. Takže čtenáři stripů ví, že mi vyšly nějaké knížky, a pár z nich si možná některou koupí, ale jsou tam hlavně kvůli Ždibřichovi.
Čtete víc e-knihy nebo klasické tištěné?
Jsem velkým zastáncem čteček a e-knih, takže čtu převážně ty; v tištěné podobě mám většinou jen českou klasiku, pro kterou si chodím do knihovny. Jako autor si myslím, že by větší rozšířenost čteček hodně pomohla českému trhu a českým spisovatelům, ale bourání předsudků proti elektronickým knihám je asi na jinou diskuzi.
Když zrovna nic netvoříte, čemu se ve volném čase věnujete? Nastávají vůbec takové chvíle?
Nejprve k té tvorbě – kromě stripů píšu v poslední době pravidelně epigramy a občas nějaký fejeton, k tomu se už sedm let snažím dopsat fantasy román. Cítím, že letos by to mohlo vyjít.
Kromě psaní hraju improvizační divadlo a vedu svou vlastní improvizační skupinu, která se jmenuje Střídavá péče. A improvizaci a psaní taky učím.
Na koníčky moc času nezbývá. Jako správný autor hodně a rád čtu, i když ne tolik, kolik bych chtěl, a od amerických prezidentských voleb velmi bedlivě sleduji Donalda Trumpa, který mi hodně připomíná film Četník a mimozemšťané, i když v jeho případě jsou to spíš Četníci a mimozemšťan. Ve vší vážnosti ale musím říct, že tak dobrou reality show s tolika dějovými zvraty jsem nikdy neviděl, ačkoliv samozřejmě už od konce první řady víme, jak to dopadne.
Máte nějaké komiksové vzory? Sledujete českou komiksovou scénu?
Neřekl bych přímo „vzory“, ale oblíbenců mám hodně. Nejvýš bych hodnotil Opráski, které mají vynikající nápad a humor, který se mi moc líbí. Kdyby se mi jednou podařilo vymyslet něco podobného, umřu spokojený. Fandím i Recykliteratuře, Fagi nebo Fredovi (není náhodou, že právě s nimi měl Ždibřich crossovery). Co se týče těch zahraničních, mám rád dvě „pocitovky“ – Lunarbaboon a Sarah's Scribbles.
A co takový Johny Bouchačka?
O Johnym slyším poprvé.
A poslední otázka. Daří se Ždibřichovi proslavit navzdory nejhoršímu jménu na světě?
Když se do Googlu zadal Ždibřich, dlouho vyjížděl na prvním místě článek s Aňou Geislerovou, kde se rozhodovala, jestli má syna pojmenovat Ždibřich, nebo Cajtlín. Teď se dívám, že ho nejspíš smazali, a tak jako první vyskočí Ždibřichova stránka. No, i to se počítá. Takže daří!
Děkuji za rozhovor a budu se spolu s fanoušky těšit na další díly.
O Johnym slyším poprvé.
A poslední otázka. Daří se Ždibřichovi proslavit navzdory nejhoršímu jménu na světě?
Když se do Googlu zadal Ždibřich, dlouho vyjížděl na prvním místě článek s Aňou Geislerovou, kde se rozhodovala, jestli má syna pojmenovat Ždibřich, nebo Cajtlín. Teď se dívám, že ho nejspíš smazali, a tak jako první vyskočí Ždibřichova stránka. No, i to se počítá. Takže daří!
Děkuji za rozhovor a budu se spolu s fanoušky těšit na další díly.
Ždibřich (Richard Skolek, 2017 - současnost)
Facebook: www.facebook.com/zdibrich/
Facebook: www.facebook.com/zdibrich/
