Hana Merková - Narozená 1990, z malé vesnice Valtrovice na jižní moravě, vystudovala Scénická a mediální studia na UJAKU v Praze a pak Filmovou režii na FAMU. Momentálně na stáži v Českém rozhlase, kde už bych chtěla konečně zůstat a pracovat v rádiu. Jinak za barem anebo venku s Banánem.
Tereza Bartůňková - Narozená 1989, je absolventkou magisterského studia oboru scénografie KALD DAMU. Zabývá se především tvorbou autorských projektů s důrazem na audiovizuální složku, vytvořila scénografické výpravy pro několik loutkových představení, pravidelně vytváří ilustrace pro propagaci koncertů v pražské Meetfactory, je scénografkou koncertní řady Silent_Night v Divadle Ponec, vytváří kostýmy pro divadelní inscenace a videoklipy.
Jak jste se poznaly a jak vůbec začala vaše spolupráce na komiksu?
T: S Hankou se známe, tak jako většina z naší generace, přes kamarády a práci. Když jsme se ještě neznaly osobně, pracovaly jsme obě v divadle Archa, seznámily jsme se pak při natáčení jednoho studentského filmu. Naše spolupráce na komiksu začala jednoduše tak, že mě Hanka oslovila, zdali nechci kreslit, co ona napíše a tím vytvořit komiksové stripy. Sdílíme spolu lásku k černému humoru, tak jsem neváhala.
Z čeho čerpáte náměty? Vycházíte z nějakých reálných situací nebo praxe?
H: Čerpáme především z praxe. Obě máme několikaleté zkušenosti s psychoterapiemi, psychology a psychiatry. A pak taky hodně z okolí, když se dívám na svoje kamarády, rodinu…
T: Náměty čerpáme určitě především z osobního života, ze zážitků a stavů našich přátel. Obě máme zkušenosti s prostředím terapií, takže máme víceméně nekonečnou zásobu inspirace. Obsahově je Hanka zatím rozhodně ta dominantnější, má talent na zkratku a vtip. Ona je mozek a já ruka s tužkou, ale každý strip konzultujeme a třeba postupně začnu obsah stripů vymýšlet také.
Jaký byl prvotní impulz k tvorbě komiksu?
H: Skončila jsem studium režie na FAMU a moje potřeba a vášeň analyzovat lidi a „dávat to ven“ se přelnula do této podoby.
Název komiksu je chytrou slovní hříčkou. Jak jste k němu dospěly?
H: Vymyslel ji můj kamarád z režie, Tomáš Janáček, se kterým stripy občas taky dramaturgicky konzultuju.
Jaké hlavní sdělení chcete komiksem vyjádřit?
H: Chceme přiblížit a víc otevřít téma psychoterapie veřejnosti. Ukázat, že ty problémy, co pacient s terapeutem řeší, jsou dost často dost podobné těm, které řeší čtenář našeho komiksu - ztotožňuje se s tím a tím třeba přistoupí na to, že psychoterapie není „jen pro magory“. Pak je tu další rovina, že ten terapeut v obrázku funguje v metaforické rovině taky jako určitá entita, součást samotného pacienta - svědomí nebo třeba jeho Bůh.
T: Beru náš komiks s lehkostí a nadhledem, což je určitě přístup, kterým by se měl na stripy dívat i čtenář. Nebrat se smrtelně vážně, zasmát se absurditě vlastních problémů a třeba i myšlenka, že v okolí, ve kterém se pohybujeme, se vyskytuje celkem hodně podobných případů „ztracených existencí s pseudoproblémy.“
Jaké jsou další plány s komiksem? Neplánujete komiks rozšířit i v jiném jazyce?
H: Chceme tento rok komiks určitě vydat – knižně, sešitově, zinově... to ještě nevíme, ale nějak to vymyslíme. A časem ho určitě taky přeložit do angličtiny.
T: Na našem projektu se mi líbí, že se vyvíjí pozvolně, Hanka se hodně stará o propagaci a na mě je především jeho vizuální podoba. Určitě bych chtěla, aby vznikl nějaký sborník ve formě časopisu, či útlé knížky. Mám moc ráda tištěné materiály, náš komiks zatím žije především ve virtuálním světě sociálních sítí. Na podzim jsme měly výstavu a myslím, že v hmotné podobě funguje určitě lépe než na monitoru počítače. Určitě budeme pokračovat, je kam a co vylepšovat. Stále tento projekt beru hodně s onou lehkostí, o které jsem mluvila, už protože jej kreslím ve svém volném čase a je to ryzí zábava!
Nezkoušely jste s komiksem oslovit nějaký časopis nebo noviny, kde by se jednotlivé stripy mohly pravidelně objevovat?
H: Zkoušely a hodně jsme to chtěly, ale narazily jsme na zjištění, že dnes se časopisům a novinám spíš platí, za to, že něco někomu zveřejňují a ne naopak. Že to berou jako placenou reklamu autorovi. Na což nemáme. Anebo nám bylo řečeno, že je komiks moc temný. Ale jakýkoliv tipy na média, který bychom mohly oslovit, vítáme.
Čemu dalšímu se věnujete ve volném čase?
H: Já se ve volném čase věnuju hlavně svýmu chrtovi Banánovi.
T: Vzhledem k tomu, že jsem na volné noze, tak se můj volný čas maximálně prolíná s mým volným a mám trošku problém to oddělovat. Pro mne je tvorba, to co mě i živí zároveň největší láskou. Jsem většinu času v nějakém svém imaginativním světě a něco vymýšlím, kreslím nebo navrhuji. A volný čas je hlavně ten, který strávím s lidmi, co mám ráda, kterých mám kolem sebe tolik, děláním toho co mě naplňuje, pobyt v přírodě a především hudba-poslech, tanec…
Při tvorbě komiksů se větší část autorů kloní k digitální tvorbě. Co vás přimělo k ruční kresbě?
T: Hanka mě oslovila právě na základě toho, že kreslím ručně. Obrázky také skenuju a finálně upravuji v počítači. Jinak však jde o ruční kresbu. No a kloním se k ní, protože jsem trochu grafoman, staromilec a práce na počítači mě dost frustruje. Potřebuju mít kontakt s papírem, nástrojem… zkrátka linie: mozek-oko-ruka-papír.
Má koncept svislého formátu komiksu určitý význam?
H: Vedle toho, že je to příšerně nepraktický, jen to, že se mi to prostě líbí víc
T: Mě to baví víc než horizontální uspořádání. Pro mne je tedy význam ryze vizuální.
Ke konci roku 2017 se uskutečnila stejnojmenná výstava v Praze. Jak výstava probíhala, jaké z ní máte pocity?
H: Výstava byla v Holešovické šachtě a bylo to moc příjemný. Většinou se to lidem buď hodně líbilo anebo vůbec, což je pro mě ta správná cesta. Žádná laxnost. Výstava byla prodejní a překvapilo nás, kolik lidí si strip ve formě plakátu koupilo. A kolik lidí si dokreslilo svůj vlastní strip a zavěsilo na zeď, což bylo součástí výstavy.
T: Vzhledem k rychlosti s jakou jsme ji zrealizovaly, ještě s pomocí produkční Veroniky Čechové jsem spokojená maximálně. V té době jsem bohužel pracovala na dalších věcech, takže jediný negativní pocit, který z toho mám já, je můj časový vklad, ale snažila jsem se. Mám radost z jednoduchého prostorového uspořádání i z reakcí návštěvníků.
Na fotografiích (zleva): Kurátorka výstavy Veronika Čechová, Hana Merková, Tereza Bartůňková
Jak jste se dostaly ke komiksům obecně? Sledujete českou komiksovou scénu, čtete něco pravidelně?
H: Ne, vůbec. Já vlastně komiksy nikdy neměla ráda. Nemám ráda ten mainstreamový kýč superhrdinů a jejich stylizaci. Prostě mě začalo napadat spoustu mikrosituací z na téma psychoterapie a komiks se nějak sám spontánně vyjevil jako forma, ve který to můžu ventilovat. Takže spíš forma vzešla z tématu než téma z formy.
T: Já jsem upřímně velký komiksový nadšenec. Ujíždím si na komiksem, grafických novelách, zinech. Komiksy čtu od malička, to byl samo sebou takový Kačer Donald, ale v asi 13 letech se mi do rukou dostal komiks Sandman a od té doby jsem propadla obrazovým příběhům s hlubším poselstvím, než jen zábavný artikl. Českou komiksovou scénu sleduji, byla jsem na krátké stáži na pražské UMPRUM v ateliéru Ilustrace a grafika, kde jsem poznala hodně talentovaných komiksových tvůrců, jsou to kamarádi a jejich tvorbu od té doby sleduji pravidelně.
A co takový Johny Bouchačka? Jedná se také o ručně kreslený komiks, ovšem příběhový.
H: Já nemám ráda příběhy. :D
T: Tento komiks bohužel neznám, ale napravím to.
A poslední otázka. Máte svého terapeuta?
H: Samozřejmě.
T: Ano!
Moc děkuji za váš čas a ať vás s komiksem čekají jenom úspěchy!
H: Ne, vůbec. Já vlastně komiksy nikdy neměla ráda. Nemám ráda ten mainstreamový kýč superhrdinů a jejich stylizaci. Prostě mě začalo napadat spoustu mikrosituací z na téma psychoterapie a komiks se nějak sám spontánně vyjevil jako forma, ve který to můžu ventilovat. Takže spíš forma vzešla z tématu než téma z formy.
T: Já jsem upřímně velký komiksový nadšenec. Ujíždím si na komiksem, grafických novelách, zinech. Komiksy čtu od malička, to byl samo sebou takový Kačer Donald, ale v asi 13 letech se mi do rukou dostal komiks Sandman a od té doby jsem propadla obrazovým příběhům s hlubším poselstvím, než jen zábavný artikl. Českou komiksovou scénu sleduji, byla jsem na krátké stáži na pražské UMPRUM v ateliéru Ilustrace a grafika, kde jsem poznala hodně talentovaných komiksových tvůrců, jsou to kamarádi a jejich tvorbu od té doby sleduji pravidelně.
A co takový Johny Bouchačka? Jedná se také o ručně kreslený komiks, ovšem příběhový.
H: Já nemám ráda příběhy. :D
T: Tento komiks bohužel neznám, ale napravím to.
A poslední otázka. Máte svého terapeuta?
H: Samozřejmě.
T: Ano!
Moc děkuji za váš čas a ať vás s komiksem čekají jenom úspěchy!
MINDtheRAPIST (Hana Merková a Tereza Bartůňková, 2017 - současnost)
Facebook: www.facebook.com/MindTheRapy
Facebook: www.facebook.com/MindTheRapy